Já a vlaky

11. června 2018 v 10:18 | Tereza |  Cestování
Předem chci upozornit, že s Českýma dráhama nemám dobrý vztah. Ony nemají rády mě a já nemám ráda je, ale navzájem se potřebujeme, tedy, já jim dávám peníze a ony mě dopravují, ještě se nestalo, abych nedojela.
Jelikož můj přítel je z Libereckého kraje a já jsem z Moravskoslezského a pravidělně se vídáme už skoro rok, tak myslím, že mám naježděno docela dost kilometrů na to, abych si mohla stěžovat.

Nějak jsem si hloupě pořídila in50 s tím, že budu mít cestování levnější. Chyba... Občas na této trase -moje bydlíště - přítelovo bydliště- něco ušetřím, ale je to v řádu desetikorun.
Ale i tak je dle mého in50 dobrá věc, pokud dvakrát do měsíce jedete 457 kilometrů tam a 457 kilometrů zpátky. Konkurenční dopravci mají docela plovoucí ceny a pokud nenakupuju dva týdny dopředu (minulý pátek jsem věděla, že vyjedu asi hodinu předem), tak se nevyplatí.

Jak jsem říkala, nejčastěji využívám ČD. Právě proto tuto společnost nemám dvakrát v lásce. Čím častěji člověk jezdí, tím je větší pravděpodobnost, že se mu stane něco nepříjemného.
Čarování s místenkami mi nevadí.
Jednou se mi stalo, že moje místenka byla v kupé, které mělo být vyhrazeno jako zázemí pro minibar. Ale alespoň jsem si popovídala se stevardem, zjistila jsem, že by to nebyla marná práce při studiu (společnost, která zařizuje minibar ve vlacích ČD vyplácí i zpoždění vlaků).
Dnes se zase moje místenka ztratila.
Vlak který jede z Prahy do Ostravy nemá v kupéčkových vozech wi-fi, takže když mám možnost si vybrat místo, tak se držím co nejdále to jde od oněch vozů. No, a systém mě dnes nějakým způsobem hodil do vozu s kupé. To by asi nebyl zase takový problém, jelikož jsem vzhůru od půl páté, takže bych poklimbávala. Ale ono to místo neexistuje. Sedadlo číslo 108 v onom voze není. Jelikož píšu tento článek ve vlaku, tak ano, sedla jsem si tam, kde jsem původně měla sedět.

Můj zatím nejhorší zážitek s ČD je dost čerstvý.
Nejde o to, že některé vlaky postrádají okna, které se dají otevírat a funkční klimatizaci, takže tříhodinová cesta se dá překřtít na skleněné peklo, pokud je venku více než pětadvacet. To jsem schopná přežít a ani si moc nestěžovat.
Dnes v šest ráno jsem nastoupila do vlaku z Liberce do Pardubic. Jelikož byla v noci bouřka, tak si nějaký chytrák řekl, že ve vlaku otevře všechny okna.
Takže jsem tři hodiny strávila na mokré sedačce, která smrděla jako zmoklý pes.
Pokud tohle čte někdo z ČD, tak chci koupit urinal, nebo vrátit peníze za jízdenku.

Jinak ale musím podotknout, že ČD je stále dopravce, kterého plánuju využívat. Jezdí i do těch nejmenších vesniček o dvaceti obyvatelích, dopraví vás i v případě, že nejsou místa na sezení a neplavou mu ceny nahoru, takže pokaždé víte, co si na cestu odložit a občas vám i něco zbyde.

Mám ale několik problémů s vlaky a dopravními prostředky obecně.
Většinou mám u sebe telefon a peněženku. Vždy váhám, jestli si je s sebou vzít nebo nevzít na toaletu. Když si je vezmu, tak to vypadá, že podezřívám spolucestující z krádeže a pokud si je s sebou nevezmu, už je poté nemusím najít. Tohle dilema vždycky vyřeší hlas mé matky, který se mi rozezní v hlavě a nabádá mě, ať cizím lidem nevěřím.

Poté se vyhýbám pohledům ostatních. To dělám obvykle. Občas nevím, kde ten pohled stočit, abych se vyhnula očnímu kontaktu s ostatními. Možná jsem trochu asociální, ale chci mít při cestování klid. Většinou totiž nasadím sluchátka a nepřátelský výraz.

A posledním mým problémem jsou.... Zase lidi. Tentokrát opilí. Vážně mi není příjemné, když na mě, nebo vlastně na kohokoliv někdo pokřikuje, popichuje, či jinak obtěžuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama