Lyžák, trpaslík a skříň

3. června 2018 v 17:28 | Tereza |  Příběhy
Jak bych tuhle historku začala... Bylo mi šestnáct.
Tohle není vhodná omluva pro mé chování, pouze chmurné konstatování.
Bylo to na lyžáku. Abych doplnila kontext, tak moje střední škola byla hodně, ale hodně v uvolněném duchu.
Jelikož jediný člověk, z naší třídy který byl nějak pohybově nadaný nakonec kvůli zápalu plic na lyžák nejel, tak na chatě, kde jsme byli ještě se dvěma třídama ubytováni po nějaké době připomínala hospic. Pokud vím, tak kamarádku rameno zraněné při pokusu sjet svah pobolívá do dnes (tři a půl roku zpět to je).
Co já? Já jsem měla také zranění.
Nespadla jsem při lyžování, ani jednou, do ničeho jsem při sjezdu nenarazila a ani se s nikým nesrazila.... Ale při nástupu na lanovku se mi poma vysmekla a praštila mě do hlavy. Až tehdy jsem plně ocenila, jak důležitou roli má při lyžování přilba.
Na dotaz, jestli jsem ji měla v inkriminovaný moment na hlavě odmítám odpovídat.

Díky tomu, že naše chata připomínala den a noc oživlých mrtvol a nějak jsme nebyli nuceni jít na svah se "Lyžařský výcvikový kurz" proměnil na "Kdo vymyslí největší kravinu, abychom se nenudili" - zapojval se i třídní, který nad námi měl pedagogický dozor.
Některé slečny si propichovaly uši. Jiní jezdili na bobech a my ostatní?
Pamatuji si, jak jsem dramaticky předčítala padesát odstínů šedi, jak jsme vedli sněhovou bitvu (s tím, že my jsme byli v otevřeném okně a ostatní venku, my měli omezené zásoby sněhu, ostatní špatný dostřel... Ale stejně, to vytírání nikomu nepřeju) a hráli alkoholové hry bez alkoholu - ano, taková nuda tam byla.
Na naší chatě byli také jediní kluci, kteří se na celém kurzu vyskytovali.
Byli čtyři.
Chodila jsem na školu plnou slečen, co k tomu dodat.

A jeden z nich se mi velice zalíbil. Musím podotknout, že já nemám zrovna dobrý vkus na opačné pohlaví a na stejné pohlaví má orientace zaměřená není. Většina mých "lásek" i lásek není okolím vnímána jako pohledná. Ale mě se líbí. Velice.
Už se dostáváme k trpaslíkovi. On ten klučina nebyl zrovna obdařen centimetry do výšky.
Ale čím byl obdařen byl sportovní talent, vytrvalost a zájem o slečny.
Bohužel i o jiné slečny, než konkrétně mě.

Poslední večer měli naši učitelé skvělý nápad. Grilovačka... Za sněhu a silného větru. Tak jsem si řekla, že to je skvělý způsob, jak vyjevit své city onomu chlapci. Zatímco se učitelé před chatou pokoušeli grilovat (nebudu nic říkat, maso bylo výborné), nahoře byl studenský dýchánek.
Abychom si něco ujasnili. Každý barový povaleč se musí z něčeho vyvinout. Já v šestnácti letech uměla docela sprintovat. Jinými slovy, dva panáky lihoviny, která měla okolo 30% a Tereza byla veselá.
A ten večer Tereza byla veselá.
Až na tu chvíli, kdy zjistila, jak to s jejím princem na bílém koni je.
Ona totiž zjistila, že se k němu neprobije. Doslova. Nějakým způsobem se kolem něj točilo asi pět slečen a on si jejich přítomnosti velice považoval a oči pro jiné neměl. Měla jsem být průbojnější? Předpokládám, že ano. Ale tak nějak mi došlo, že to co hledám já není to, co hledá on.

Udělala jsem tehdy rozumnou věc. Šla si lehnout, potichu se vyplakat z mých citečků a poté předstírat, že se nic nestalo, maximálně se svěřit kamarádce.
Ale šla kolem ona kamarádka. A dostala ze mě, co se děje. Tak mě tam uklidňovala, nechaly jsme si otevřené dveře, ležely na zemi s nohama na našich postelích a nadávaly na to mužské plémě.
A to k nám přišla další kamarádka, které je trochu akčnější. Řekly jsme jí, co se stalo, ostatně proč ne, nepředpokládaly jsme, že poběží klučinovi vynadat do děvkařů. Ale to bylo přesně to, co ona udělala.
Pak události pojaly celkem rychlý spád. Slečny co jej do té doby obletovaly se obrátili proti němu a vynadaly mu. On chtěl jít za mnou. Bylo mi to řečeno dopředu. Tak jsem udělala další velice rozumnou věc.
Schovala se do skříně, protože jsem vážně, ale vážně neměla náladu něco takového řešit.
Holky ho poslaly pryč. Že v pokoji nejsem.
I poté, co odešel jsem zůstala ve skříni... Konec konců, bylo mi tam pohodlně.
Postupně se u nás sešlě celá třída v mysandrické náladě. Hodně lidí nadávalo na ty hrozný lidi, ty s penisem. Nadávali docela nahlas a sprostě. Další lidi je začaly krotit. Nemám ponětí jak se to přesně stalo, ale tohle se zvrhlo v ošklivou hádku a osočováí se navzájem.
A co jsem dělala já?
Seděla ve skříni a četla si Hru o Trůny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 3. června 2018 v 18:02 | Reagovat

Máš vtipný život, nebo dobře píšeš. Ale myslím, že to bude obojí :D
Vítej na blogu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama