"Syndrom slavné holky"

7. června 2018 v 12:00 | Tereza |  Názory
V následujících řádcích vám popíšu něco, co soukromně řadím mezi příznaky syndromu "Jsem slavná a do nějaké míry kontroverzní osoba"
Má to potenciál. Čekám dopis od komise pro udělování nobelovy ceny.

Pojďme si popsat tento zvláštní jev.
Nejen, že podle slečny (většinou tohle pozoruju u slečen, které se stanou známou osobností) jste buď na její straně a lichotíte jí a pokud od vás co pět vteřin neuslyší lichotku, tak vás navždy zatratí s tím, že jí závidíte. (nemusí nutně platit u všech těchto známých osobností)
Ale teké velice často od takovéto slečny lze slyšet věta "Mě jsou moji hateři u prdele"

Inspiraci k této úvaze mi dala Daisy Lee. Ano, občas si video oné slečny pustím. Většinou jí nerozumím, ale pouštím si ji jako kulisu, abych se necítila moc sama. A taky si připomínala, proč mi lidé stačí jenom na výstupním zařízení mého notebooku.(Daisy může pro někoho být a určitě je úžasný člověk a někdo ji jistojistě má rád, ale obávám se, že já pro její osobu nemám příliš nadšení)
Pár věcí, které v posledním videopočinu řekla mě donutilo k úvaze. Stále uvažuju a stále nechápu.
Proč proboha člověk, který téměř pláče na kameru při tom, jak vypráví, co jí všechno lidé provedli pak s velice vážnou tváří je schopen tvrdit, že jsou jí takoví lidé u zadku a že se o ně nezajímá?

A pak jsem začala vidět podobnosti v malém českém mediálním rybníčku. Ne jen porno scéně.

Mám zde minimálně dva příklady, které jsou učebnicové příklady tohoto chování. A jsem si jistá, že kdybych se namáhala o něco víc, tak jich zde jsem schopná napsat hodně.
Jedna slečna je Carrie Kirsten, pak tu je ona Daisy Lee, u které sice nevím, jak zvládá svou komunitu, ale seelítost tam je.
Myslím, že podobné chování se objevuje i u jedinců mužského pohlaví, ale pozoruji to hlavně u žen.

Čím začít? Člověk začne být poněkud známější, s tím jde ruku v ruce i kritika, některá je zamařena na to, co by člověk mohl zlepšit, jiná se jako kritika dá považovat pouze, pokud jste německý ovčák po transplantaci mozku... Jiní by to nazvali jako nadávku.
Pokud dospěje člověk do tohoto bodu, tak se mu nabízí různé způsoby, jak s těmito reakcemi nakládat.
1)Přečíst si je, něco si z nich vzít a nedělat si hlavu.
2)Všem odpovědět, kritizujícím poděkovat za věci, které mu navrhli pro zlepšení a nadávající potrollit a vrátit jim stejnou mincí.
3)Nakrmit trolly a pak si pobrečet.
Ale ten nejlepší způsob je,4) se urazit a veřejně ze sebe udělat ještě větší chudinku, než bylo to štěňátko s vypíchnutým očíčkem (jenom pro jistotu, žádnému štěněti se nic s okem nestalo, alespoň pokud vím a tento článek podporuje jedenáct z deseti štěňat).



Další věcí tady je litování se.
Neustále.
Třeba do článku/videa/fotky nacpat, že jí umřel křeček/pes/antilopa a že je z toho zdrcená. A poté jen čekat na kondolence.
Internet je přeci jen živná půda k rozvinutí takového veselého syndromu. Pokud tam lze počítat i předstírání, nebo zveličování svých problému. (Samozřejmě tady jde o extrém)
Nejsem psycholog. Ale prosím vás, někdo, kdo si neustále stěžuje na šikanu, na psychické problémy, na to jak ho obtěžovali duchové, měl anorexii, psychickou nemoc, jejíž definici si právě našel na internetu, nebo na to, jaký to je chudák, že se tetuje, že se tím vlastně sebepoškozuje to nedělá jenom pro to, aby to šířil, ale aby dostal odezvu ve formě lítosti dle mého není úplně v pořádku. Pokud už člověk chce pozornost, měl by zaujmout nějak jinak.

Uznávám, že každý má své problémy, já mám své problémy, mí přátelé a rodina mají problémy, sousedka co bydlí pode mnou má nějaké problémy, můj pes má nějaké problémy a neříkám, že není špatné si od nich čas od času ulevit sdílením. Ale pokud je to neustále, je možné, že jste buď nejméně šťastný člověk, co kdy chodil po zemi, nebo jste jenom, omlouvám se za ten výraz, ufňukaná kunda.

Většinou se na sociálních sítích této osoby točí příspěvky, že kašlou na hatery, že jsou lepší než hateři, jaké mají psychické problémy z haterů a jak na ně kašlou - kruh se uzavírá.
Také mi přijde, že tady do jisté míry mizí sebereflexe a objevuje se protiřečení si.

Tohle dělá lidem sláva?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dívka s inteligentní přezdívkou Dívka s inteligentní přezdívkou | Web | 16. září 2018 v 22:11 | Reagovat

Jé, takže nejsem jediná, kdo Daisy Lee pořádně nerozumí, když mluví? Viděla jsem od ní jedno video a nebyla jsem si jistá, jestli ona mluví nesrozumitelně, nebo jestli mi fakt odchází sluch. Díky!

Přijde mi, že tenhle syndrom se projevuje hodně u lidí, co se proslaví moc rychle a nejsou na to psychicky připraveni. Taky u celkově nevyspělých lidí. Uvažuju teď, který z pánů by tento syndrom taky mohl mít. Vím o několika, co párkrát fňukli nebo řešili hatery, ačkoliv neustále prohlašovali, že jsou jim někde (NejFake? Dlouho jsem od něj neviděla video, ale on ty hatery fakt neskutečně řešil), ale nesedí do té definice úplně (zrovna šátkovi chybí ty psychické poruchy, pokud se něco nezměnilo). (Taky u něj je to všechno spíš divný hraní si na spasitele než syndrom slavné holky... a jéje, nějak jsem se zapletla.) (Počítá se Zaříkávač lží jako sebelítost? Proč se pořád ptám?) (Kolik závorek musí zemřít?)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama