První den na kolejích, aneb, je banán a polévka do hrnečku vyvážená večeře?

15. září 2018 v 21:12 | Už si nejsem jistá, jak jsem se tady podepisovala a jsem líná si to dohledávat |  Studenský život
Pokud ke čtení rádi posloucháte hudbu, tak zde přikládám odkaz na jednu fajn věc.
Takže nastal ten památný den, kdy jsem sebrala svou nemožně velkou igelitku, kufr a krosnu a vydala se za sto padesát kilometrů vzdáleným přechodným domovem.
Nutno podotknout, že ten přechod do života, kdy se budu muset spolehnout na svůj dobrý úsudek neproběhl zrovna hladce. Dvacet vteřin poté, co se za mnou zaklaply dveře od bytu jsem si spolu se svým nákladem zkrátila cestu dolů ze schodů. Ano, mám modřinu. Au.
Přežila jsem i svou cestu v dešti na nádraží, což mi trochu zvedlo náladu - cesta, kterou obvykle urazím za pět minut se změnila na dvacetiminutovou odyseu.
Poté co jsem dorazila do Brna jsem se sešla s kamarádkou, tedy až po poněkud dlouhém hledání její osoby na nádraží. Jakmile jsem potlačila nutkání pobíhat po hale a křičet její jméno (můj náklad by mě při takovémto úkolu poněkud omezoval) jsem se rozhodla věci řešit jako dospělá (potichu) a ukázalo se, že tento postup při řešení problémů je velice účinný.
S kamarádkou jsem se sešla díky tomu, že jsem potřebovala mít ubytovací smlouvu a potřebovala jsem ji mít vytištěnou - její službu jsem vyměnila za kafe.

Následovalo hledání vhodné lavičky, kde bychom si mohly naši snídani vychutnat. Jsem silná nezávislá žena, takže ano... Snídám kafe a dvě bílé Camelky. Při oné pouti za lavičkou jsme doháněly ztracený čas.

Zjistila jsem, že se v Brně orientuju hůře než v mých představách. Koleje Tvrdého jako by byly za okrajem známého světa. Kamarádku jsem za pomoc při dopravování mých zavazadel do dvou pater schodů (její udivené "Ty to máš více nábytku než já a to jsem na bytě!" si budu pamatovat dlouho) odprovodila na Mendlovo náměstí. Po půlhodinové zacházce jsme zjistily, že jsme víceméně obešly blok a vrátily se tam, odkud jsme vyšly, takže se objevil nápad vyndat konečně ten zatracený telefon s navigací... Jasně, že šlo jít jenom rovně.

Poté co jsem si vybalila a převlékla se jsem se jala zametání pokoje (bývalí majitelé by se měli propadnout hanbou, fuj, prasátka) a potkala se se svou spolubydlící, která bude odjíždět na víkendy... To bylo víceméně jediné, co jsme si stihly říct, jelikož si přivezla věci a na víkend odjela domů.


S vidinou volné soboty a neděla jsem se rozodla, že si najdu společnost. Což je docela těžké, pokud neumíte lehce navazovat nové kontakty. Nakonec jsem svou společnost našla v člověku, který se mnou chodil na základní školu na Masarykově univerzitě už je rok a je velice ochotný, když jde o pomoc se systémem studia.

A co teď večer?
Měla jsem vnitřní monolog o tom, jestli lze za vyváženou večeři považovat polévku do hrníčku a banán. Ale poté jsem pomyslela na to, jak moc se mi nechce vařit a řekla jsem si, že banán má přeci spoustu vitamínů a denní dávka glutamátu ještě nikoho nezabila - tedy nikoho, koho znám.
Teď tady sedím na pokoji, píšu tuto aktualizaci a přemýšlím, do čeho píchnu ztra. Jelikož se mnou cestoval i stoh papírů, tak bych to viděla na seriály, origami a kreslení.
Tak nějak jsem začala rozvíjet své záliby (o ŠMFkách se určitě někdy zmíním). Tedy pokud bych je nerozvíjela, asi bych se ukousala nudou. Jedné kamarádce se povedlo se zranit, můj bývalý přítel (ne ten čerstvě bývalý) pan Cynická Svině (pozor, tu přezdívku si vybral sám) má rýmu a ostatní kamarádi jsou mimo město.

A jaký mám pocit ze své nově nabyté zodpovědnosti samy za sebe?
Já chci maminku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 15. září 2018 v 22:47 | Reagovat

Krok do neznáma? Více zodpovědnosti a bude jich přibývat. :-)
Přeji,ať se ti daří. ;-)

2 Eliss Eliss | Web | 16. září 2018 v 7:51 | Reagovat

Určitě si brzy zvykneš, přeji ti ať se daří :)

3 Platan Platan | E-mail | Web | 16. září 2018 v 12:50 | Reagovat

Na nové miesto si zvykneš veľmi rýchlo, nie je sa čoho báť. :-) A banám a instantná polievka je nutričný top :-D

4 Mari Mari | Web | 22. října 2018 v 16:22 | Reagovat

Určitě si brzy zvykneš. Alespoň tam všichni mluví česky. Když mi bylo 19-náct tak jsem se rozhodla na rok odletět do Anglie a musím říci, že trvá déle si zvyknout, když nikomu nerozumíš.

Jinak banány jsou bezvadné, prý je to to nejlepší pokud jeti špatně od žaludku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama